Milí čtenáři,
vítejte na mých stránkách Z VRCHOLU DOLŮ – NA CESTÁCH, které jsou pokračováním mých osobních stránek a nesou název „Z VRCHOLU DOLŮ“ (tadek.firla.estranky.cz) V nich je uvedeno mnoho informaci o mé osobě, rodině, zaměstnání, zároveň lze nalézt některé studijní materiály, nebo články k povzbuzení.
V této části naleznete především postřehy z cest a fotografie. Mých cest není mnoho, ale byly pro mě velmi vzácné. Jako mladý člověk jsem toužil poznávat některé země. Vzhledem k totalitě, ve které jsme žili se mé touhy zdály jako nikdy nenaplněný sen. Pracoval jsem tehdy jako elektrikář v Nové huti Klementa Gottwalda v Karviné. Jen jednou jsem požádal příslušné orgány o možnost vycestovat do Itálie a Řecka. Po mnoha peripetiích, potvrzeních jsem nemohl vycestovat. Důvod samozřejmě nikomu nesdělovali, neobtěžovali se. Nebyl mi přidělen „devizový příslib“. Naděje zhlédnout kousek jiného světa se rozplynula. Byl jsem naštván na zřízení a cítil jsem, jako mnoho lidí v naši zemi bezmoc a beznaděj do budoucna. „Duch Gottwaldův“ z názvu naší huti přinášel všude své neblahé zotročující zásady. Nejen v oblasti volného pohybu, ale i vyjadřování a shromažďování. Když jsem v roce 1991 mohl navštívit západní Berlín, a krátce na to Alpy, z hloubi duše jsem děkoval Pánu Bohu za závan svobody a naplnění mých tužeb a to nejen v oblasti volného pohybu, ale v mnoha dalších sférách běžného života. Při vstupu naší země do „Schengenského prostoru“ jsem se opět velmi radoval. Cestování bez hraničních kontrol je nádherným zážitkem, který již dnes ani nevnímáme. Možná jsem moc citově založen, že věci tak prožívám, ale zdá se mi, že má radost z volného pohybu byla dána množstvím drsných, stupidních zkušeností na hraničních přechodech mezi „spřátelenými zeměmi“. Byl to výsměch do tváře obyčejným lidem, který nám tak často připravila vládnoucí síla.
Jsem znepokojen, že po dvaceti létech svobody část naší společnosti se propadá do zapomenutí a hledí zpět ke „světlým zítřkům“. Ideologie, která se nám kdysi vysmívala do tváře a držela nás ve svém područí před závorami hraničních přechodů, se vrací pomalu zpět. Jejich vůdci se znova usmívají a mnou si ruce. „Duch minulosti“ se vznáší nad společnosti. Asi by již nezavřeli hranice, ale jsou schopni zavřít jiné oblasti, samozřejmě pomalu, nenápadně, ale jistě podle své zrádné ideologie, kterou stále milují. Naše nespokojenost, nevděčnost, šilhání po „jistotách totality“ jsou živnou půdou pro ty, kteří stále neztrácejí naději a trpělivě vyčkávají. Naše země totiž není spálená, zničená, bídná, jak tvrdí někteří zatím stojící opodál, kritizující, pyšní lidé, znevažující to, co bylo doposud zbudováno. Navzdory všem složitým hospodářským a politickým problémům naše země je svobodná, demokratická, proměněná, pěkná, rozvíjející se v mnoha oblastech.
Věřím, že Bůh ochrání naši zemi před případnou novou nesvobodou. Problém je v tom, že Bůh respektuje vůli člověka a nikoho neznásilňuje. Budeme – li jako národ šlapat stále více po darech svobody, které nejsou vůbec samozřejmostí, může nás Bůh ponechat vlastnímu osudu.
Během těch několika požehnaných let, kdy se naše země stále učí žít ve svobodě a demokracii jsem mohl navštívit několikrát oblast Alp a pobývat na Biblické škole v Mittersillu v Rakousku. Zúčastnil jsem se zájezdů do Norska, Severního Irska. Navštívil jsem křesťanské konference v New Yorku a Londýně. Pár dnů jsem prožil v Paříži a před několika týdny jsme se vrátili s manželkou z Izraele. Samozřejmě jsem cestoval po našich blízkých zemích Evropy.
Možnost cestovat je skvělým darem. Rozšiřuje náš pohled na život. Pomáhá nám rozumět lidem jiných kultur a tradic. Činí nás pokornými, více závislými na jiných. Obohacuje naše citové vnímání, poznání krásy a vede nás k oslavě Pána Boha, který ve své lásce stvořil takto nádherný, rozmanitý svět.
